Kamioňáci XX bonus

VARIACE NA RENESANČNÍ FÁRO

… má přítelkyně (dále jen – má ) hodila u vínka do prostoru zdánlivě jednoduchou otázku: co prý si myslím, že je – ojetina, nebo veterán ?
V duchu jsem promýšlel možné vhodné odpovědi, kdy ojetina mi zněla příliš pejorativně a nevhodně …naopak veterán, i ten opečovávaný je automobil v poslední fázi svého bytí, a taky – je to otázka akademická, řečnická, bo je myšlena vážně ?… Než jsem se dostal k nějaké diplomatické odpovědi, má si sama i odpověděla – i ona šmahem zamítla ojetinu, vhodnější jí připadal i když s určitými dodatky zachovalý veterán …
….. v hlavě mi hrčely ozubené kola, ale proto, že se tam nachází i větší množství pilin – slyšet to nebylo …. napadly mne desítky jiných možností, jak popsat atraktivní ženu středního věku ve spojení se stavem auta.
Na škále – fungl nové auto, až po – vrak k sešrotování, se nachází spousty výrazů pro aktuální stav vozu, tedy od např. – moje milé autíčko, můj nový bourák, Traboš, láska má jediná, … přes – náš dobrý vůz, spolehlivá Škodověnka,… po urážlivé – šuplík, vrána, šmejd německý bavorácký ap. …
… i samotný nablýskaný vzhled může býti klamající, když ladná skořápka je naplněna něčím nedobrým, nepoužitelným, o čemž se měl přesvědčit nadšený kupec zánovní červené Škody 100, takto v majetku mých sousedů…
Sousedé ji koupili v sedmdesátých letech, – za deset let svého nudného života měl tento napohled klenot najeto 165 km, přičemž 77 km je z prodejny Tuzex v Ostravě, kde ji koupili, domů do Oznice. Zbytek km naskočilo při výjezdu z garáže na dvorek a zpět do garáže. Pro sousedy to byl každovíkendový, už desetiletý obřad. Otec Gejza, hlava rodiny, odpojil každou sobotu ráno, od jara do podzimu, ale jen za slunečného počasí, baterii z nabíječky, zvedl haupnu, baterii uložil na její místo, haupnu zavřel, za skandování ostatních členů rodiny – Gejza ! Gejza ! – auto nastartoval a poté za bouřlivého potlesku vyjel na dvorek
Ruku k dílu přiložila i prababička Jenovéfa a nejmenší dítko Jaroušek. Všichni měli přesně rozdělené úlohy, aby do oběda, který se vařil k vůli tomuto obřadu už v pátek, byla Škodověnka umytá, naleštěná a navoněná připravená na nedělní podvečer, kdy ji Gejza zacouval zpět do garáže, zamnul ruce a po sborovém – Huráá – vyndal opět baterii na nabíječku.
A protože sousedé usoudili, že Škodověnce již brzy začne prosvítat plech zpod již téměř proleštěné vrstvy laku, rozhodli se ji prodat a koupit oběť novou.
Zájemců bylo povícero, neb kousek to byl výstavní. V licitaci o cenu zvítězil mladý pán ze Vsetína, který přihodil umístěnku do řad VB pro jejich syna Leopolda.
Gejza vzal děti a prababičku do lesa, aby nebyli svědky ztráty jejich miláčka. Pán kupec zaplatil mámě a odjel směrem Vsetín. Po dvou kilometrech, se mu podařilo zařadit z jedničky dvojku, rychlost osolil na čtyřicítku a …. ozvaly se rány, rachot vyskakujících válců, koleček a klikové hřídele …. když vítr rozehnal chuchvalce kouře valícího se z motoru, ….. zbyla jen smutná podívaná na nepoužitelný vrak …. vrak ještě před chvílí vyblýskaného bouráku, který však neuměl jezdit ….
… pro každého z nás je automobil něčím jiným, dobrým sluhou, špatným pánem, přítelem, láskou, milenkou i hrobařem …

… má odpověď – pro tebe má – vytvořil jsem samostatnou skupinu a seš v ní sama … seš –
….. “ Variace na renesanční fáro „… ??….

PS …. tímto se omlouvám čtenářům z Oznice, ( neb Oznice je malá a tím pádem jsou sousedé všichni Ozničáci ) že jsem nejmenoval sousedy – prodejce ony Škody 100, protože syn Leopold se nejmenuje Leopold a dnes je už u Veřejné bezpečnosti ve vysoké funkci …. a já … bojím, bojím .. ??….

…. Váš Olaf – Kulatá lopata – Tydýt ….