Vaření je radost

… vařím, vaříš, vaříme …

….vážení čtenáři – projel jsem kus světa, vařil v desítkách kuchyní, přečetl desítky, ba i stovky kuchařek. Přiznám se Vám, že to bylo veskrze nudné čtení … od Rettigové a jejího – “ zab vola, uřízni z něj kus kýty a vraž tam deset vajec“ … až po krásně nafocené, vyumělkované fotky připravovaných jídel, kdy se normální kuchtík, či matka od šesti dětí vařící dle pokynů pisatele, musí nutně, po dovaření jimi vybraného pokrmu , cítit těžce frustrováně – nikdy uvařené neodpovídá nafocené předloze. Námi takto uvařené jídlo dle kuchařky je šedé, rozplizlé, někdy i přímo opticky odpuzující, byť jsme jej vařili s láskou a přesně dle knihy, i když chuťově může býti dobrým.
….naprostá většina kuchařů a vařících otvírá tato umělecká díla jen pro inspiraci – co zas kurňa vařit.

Vážený čtenář mi dá jistě za pravdu i v tom, že v některých případech se v kuchařské knize nabízené jídlo nedá dle receptury ani spolehlivě uvařit, Tu nám splaskne buchta, jindy je pokrm nezvykle kyselý, nadmíru hustý, či naopak řídký.

Ale to nejdůležitější, co mě a velké části vařitelů na kuchařských knihách vadí, je fakt, že zde uvedené recepty nemají koule. Jsou to povětšinou suché, nudné recepisy – návody na přípravu.
Zdá se býti těžkým, možná i nemožným úkolem obohatit návod na přípravu jeho příběhem, někdy i příběhem vtipným, pak se tento stává živorodým.
Avšak vyjdeme-li z toho, že i vepřový řízek, bo koprovka mají duši, pak se vydáváme na správnou cestu poznání dobrého jídla bez předsudků, jídla s koulemi …

Po dlouhém přemýšlení zvedám rukavici hozenou znuděným a znechuceným čtenářem kuchařek a slibuji, že se vynasnažím své zkušenosti, veškerý um a zodpovědnost přetavit do příběhů pokrmů a posléze knih, které vážené čtenáře zaujmou, usnadní jim přípravu běžných jídel, probudí odvahu vařit jídla cizokrajná, až nezvyklá a budou ponecháni v možnosti nahlédnout pod pokličky hrnců mých …

Je mi jasné, že úkol tento je přetěžký, neřku-li nadlidský. ….i ten první opičák, co dostal odvahu slézt ze stromu neměl v palici jasno PROČ se vydat do území neznáma, do zatím neprobádaného …ale z odstupem času víme, jeho počin byl správný a posunul lidstvo o kus cesty dál … vězte, že i já teď a tady prožívám tyhle opičákovy pocity … začnu psát recepty s koulemi – sežere mě tygr, uštkne zmije černá … vysměje se mi čtenářské obecenstvo, kulinářští mudrlanti, zastřelí mě velký šéf Pohlraich ? … držte mi palce – právě seskakuji s úsměvem na tváři a písničkou na rtu, s cílem nemalým …. posunout lidstvo o kus cesty dál ….

Dobrou chuť a počtení Vám přeje šéfkuchař Prokop Buben

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *