Bubnem v kuchyni i na cestách 28

MORAVSKÝ VRABEC, Moravské zelé, chlupaté knedlíky

 

….. musíme se vrátit do sedmnáctého století, do rodiny chudého pisálka geniálních receptů té doby – Emanuela Boubna, zvaného též – Eman Tužka Moravský, levobočka to vnuka Prokopa Zachariáše Boubna z Kozojed nad Bečvou, takto kuchaře Ludvíka XV ….

….. Eman Tužka tehdá pracoval na velkorysém díle: Pestrá krmě Slovanských pastýřů Beskydských a jelikož to v té době nikoho ani za mák nezajímalo, byltě s rodinnými financemi na dně. Byl pátek, v truhlici Eman vyškrábl poslední dva groše a poslal ženu Eulálii nakoupiti do tehdejší Jednoty suroviny na víkend – trochu mouky, pár zemňáků, pintu kysaného zelé, konvičku černého píva, cibul, česnek a kousek bůčku sviňského …. jelikož Eman měl se ženou Eulálií osm dětí, bylo mu zřejmo, že toto stačit nebude … vytáhl tedy svou rybářskou síť a hrst drobků, které smetl ze země ve spižírně, … tyto rozhodil po dvoře a jakmile hejno vrabců přistálo se nazobat – rozhodil na ně rybářskou síť …. asi čtyřicet vrabčáků pod ní uvízlo …. tyto Eman oškubal a pracně vykostil …. přikrájel k nim i ten kousek bůčku na omaštění a ochucení, česnek, cibul, špetku kmínu …. vše osolil, zalil černým pívem a nechal uležet na druhý den … kdy brutfan strčil do rozpálené trouby za současného podlévání a oškrabávání přípečků pekl dvě hoďky …. výsledný produkt pak nazval výstižně – Moravský vrabec – dle Emana Tužky Moravského a recepis tento zapsal do kuchařské knihy, jenžto se zachoval až do dnešních dnů, akorát místo vrabčáků se používá pouze maso z vepře, ale název této klasické dobroty již zůstal jednou provždy zaveden, jako součást moravsko-české klasiky … toť varianta č. 1

 

….. varianta č 2 …. kolega kuchař Pepa Pepík Pražský, který svého času vařil údajně i na zaoceánských lodích si otevřel stánek – teda maringotku z rychlým občerstvením na odpočívadle u silnice E55. Nabízel zde různé blafy v podobě hambáčů, hot-dogů a vyjetým olejem nasáklých bramboráků …. zmrzlým a sotva chodícím holkám to bylo jedno co jedí, avšak rozmazlení kamioňáci odmítali tyto rychlohrůzy pozřít a požadovali – gulášek, svíčkovou, či vepřo-knedlo-zelo.

….. Pepa Pepík ač nemaje trouby dostal snad jediný dobrý nápad v životě …. jak stvořit Moravského vrabce bez pečící trouby … vzal jedinou velkou pánev co měl, do ní hodil kus sádla a kilo nahrubo nakrájené cibule, když cibule zezlátla, přihodil k ní dvě kila nakrájeného plecka na větší kostky, trochu osolil, okmínoval a spolu pražil půl hodiny, až maso taktéž zezlátlo …. poté přihodil pár rozmačkaných stroužků česneku, podlil trochou piva a vody …. přikryl maso pokličkou a po další hodince měl hotovo …. uvařit zelí a koupit v Makru bramborové knedlíky byla pak muška …… kupodivu i takhle vyrobený Moravský vrabec si získal po celé trase E55 u kamioňáků velkou popularitu …. parking byl teď stále plný a všichni chtěli toho proslulého Pepovo Moravského vrabca ….

 

 

….. ale pojďme zpět za Emanem … MORAVSKÉ ZELÉ

….. Eman si nechal kousek tučného z bůčku, nakrájel jej na malé kostičky, tyto vysmažil do zlatova, přidal jednu cibul nakrájenou na drobno a když zlátla tak tam přidal dvě lžíce mouky … lehce vše osmažil, osolil, podlil vodou a přidal pár lžiček medu/ cukru …. nechal v hrnci zabublat, vhodil pak kysané zelé, nastrouhanou jaderničku, která se dávala kysat spolu se zelím, lžičku sekaného kopru a trošku kmínu ….. asi po půl hodině měl hotové a uvařené i Moravské zelé …..

 

….. CHLUPATÉ KNEDLÍKY

 

….. Eman dal do hrnce vařit půl kila zemňáků ve šlupce, tyto pak oloupal a nastrouhal do díže, k nim pak nastrouhal i půl kila zemňáků syrových, osolil a přidal půl kila mouky ….. mokrou rukou tvořil kulaté knedlíky, které vhodil do vařící vody … knedlíky po pár minutkách vyplavaly nahoru, avšak Eman vědouc je nechal ještě 15 min dovařit ……

 

….. na dubový stůl do seknice pak naložil mísu kouřících se knedlíků, hrnec voňavého zelé a pekáč zlatých Moravských vrabčáků, plovoucích v husté hnědé cibulové šťávě …

….. svolal drobotinu i ženu Eulálii a pustili se do této exkluzivní staromoravské bašty … potěchou pro Emanovu duši pak byly blažené oči jeho ženy, mastné huby a nacpaná bříška dětí ….

….. pár mastných kousků bůčku, trochu výpeku s vypečeným sádlem pak zůstalo i na chleba – na zítra ….. a nikdo nepoznal, že to byli vrabci skuteční ….

 

… na větvi sedí vrabec, přilétá vrána: “ A ty jsi kdo ?“…. “ Orel, ale poslední dobou jsem nějak marodil !!“

 

….. toť historie vzniku Moravského vrabce …..

 

Dobrou chuť Vám přeje šéfkuchař Prokop Buben

 

 

… tento recept i další najdete na: www.redakcepohody.cz

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *