KAMIOŇÁCI 14

… a vo tom to je …. ano máme to všichni ve svých rukou … my všichni na cestách, dálnicích i stezkách …. ano i stezkách – Lojzu se soupravou MAN čekal u váhy někde ve Španělském vnitrozemí el jinete Pedro na koňovi, počkal až se Lojza zváží, poté mu pokynul ať jej následuje … po dvou kilometrech na normální silnici odbočovala nějaká stezka do hor, kde čekal traktor s dalším Pedrem …. oba Pedrové ukazovali Lojzovi na tu stezku a lákali jej slovy – vámos, vámos, solo vámos aquí – pojď, jen pojeď tudy … v Lojzovi zapracovaly skoro zapomenuté hormony lovce mamutů a s bojovým pokřikem – „Jupííí čerte“ vyrazil na tu stezku …. dva kilometry do hor, pak pár kamenných stavení, stezka mezi nimi se lámala na centimetry, okolo ohniště-kuchyně kde mu vařečkami mávaly nahaté děti dál nahoru ještě tři kiláky, vlevo skála, napravo hluboký sráz, až dojeli k nějaké polorozpadlé kůlně se stohem slámy … traktor s vidlemi Lojzu naložil a Pedro mu vysvětlil, že se sejdou opět na váze …. zpět naložený jel Lojza na váhu snad hodinu … po zvážení tu provedl okolo kamionu idiánský tanec Hula-Hula, pokřižoval se a opět se začal cítit člověkem ….

…. máme to ve svých rukou, …. v autoškole nás učil učitel frajer, už tehdy v šedesátých letech měl Mercedes, chodil v kvádru a připadal nám nafoukaný, ale zkoušky jsme udělali všichni a když se s námi loučil tak nám říkal: “ Pamatujte si jednou pro celou vaši kariéru řidiče – profíka, všichni ostatní na cestách jsou debili a paka, čekejte od nich jen to nejhorší a spoléhejte jen na sebe !“ … trochu zvrácené, ale funguje to – za mne teda spíše obrazně – respektuješ ostatní řidiče, ale nikdy nevíš co udělají, nepočítáš s tím, že se zachovají jako ty …. zpomalíš, zastavíš a počkáš co se z toho vyvrbí … dnes se tomu říká odborně – pasivní způsob jízdy ….. a je jedno co řídíš, jakékoliv jiné řešení situace je rizikem …. to chce klídek, pohodu a cigáro …

… jedeš, fičíš v širou dál, míhají se okolo tebe stromy, mosty, značky které podvědomě vnímáš, víš že je vnímat musíš, kór tam, kde to neznáš … na vojně nás to učili mazáci – tam byl ještě po autoškole 2 měsíce KŘK – krátkodobý řidičský kurs …. vyfasoval jsem mazáka a po dvou dnech na tankodromu jsme vyrazili na silnici, mazák měl kyblík s hadrou, v ruce pak plastovou tyčku z elektrického ohradníku a vždy když mě skřípla převodovka dostal jsem s ní po ruce – nahoru spojka vyřadit, pustit spojku, zmáčknout spojku a zařadit, … dolů totéž, jen po vyřazení meziplyn … fajn to jsme zvládli …. asi po dvou kilometrech mi řekl ať zastavím, zastavil jsem a on se mě zeptal, jaká to byla značka … haha… jaká značka ? … tady máš kýbl, hadru a běž ji umýt ! …. takhle to proběhlo dvakrát-třikrát a od té doby si pamatuješ značky mihající se okolo ….

….. duše šoférova je a musí být otevřená, otevřená novým zážitkům, novým zkušenostem, novým zítřkům a určitě to nebude jednodušší, aut a řidičů každým dnem přibývá, taky přibývá různých zákazů, příkazů, omezení, vyhlášek a zákonů u nás i v celé Evropě …. jedeš po tříproudé dálnici a přemýšlíš který hňup a proč tu dal značku na zákaz předjíždění náklaďáků nad 7,5 t, když ve druhém pruhu sem tam přejede jeden osobák a třetí je prázdný úplně …. nepochopíš, ale respektuješ … jen pár Poláků a Rumunů nezná Švejkova slova – „Pořádek musí bejt“ ….

…. minulý týden jel Lojza z Rakouska domů a od Mikulova až po Valmez jel přesně podle předpisů max 80 km/h, dodržoval všechny značky a po dvaceti kilometrech se za ním vytvořila troubící a blikající několikasetmetrová kolona složená ze všech možných vozidel i řidičů …. vydržel to až do Valmezu, ale tolik nadávek, urážek a fakáčů si ještě nikdy nezažil … domů přijel nervově zhroucený, zastavil a dvacet minut to musel vydýchat ….

…. no a vo tom to je … o kompromisech, o respektování a toleranci ostatních i vás ostatními ….