Kamioňáci – X bonus – faul
…. jezdím pravidelnou linku Žilina – Bristol, dvakrát za měsíc. Zpátky pak většinou naložím v Cardiffu železo do Holandska – z Holandska pak domů. Ale proč to tu píši.
Minulý týden mě migranti, policie a celníci natolik rozhodili, že jsem s tím seknul. Do toho odsouzený Sagan, mrtvý Polák v Calais, arogance místní policie a celníků, několikrát rozřezaná plachta, vícero pokusů migrantů použít můj kamion jako autobus do UK – už to překračuje únosnost ….
Začalo to již v Belgii. Jezdím přes Lux, kvůli dotankování – je tam levný dízl, pak Namur – Lille – Dunkerque – Calais.
„Ptákovina,“ zuří kamioňáci a hájí Čecha, co dostal za 15 migrantů v chlaďáku dva roky….
Francie se stala pro řidiče kamiónů pomalu peklem. Dle kamioňáků zde není radno zastavovat pomalu ani na čůrání, aby nepřišli o drahocenný náklad nebo jim někdo nenarušil plombu.
„Projíždět Francií je šílenost. To, co se tam děje, je neskutečný.
„Bezpečnostní složky ve Francii to prostě nezvládají, nemůžete se pomalu ani v klidu na cestě vyčůrat, protože vám za tu chvíli dokážou vykrást kabinu nebo vlézt do nákladového prostoru,“
V noci na parkingu v Belgii půl metru rozřezaná plachta, jen kukali co vezu, jestli se to dá ukrást. Dobrá, přelepím v plachtu, uvařím si kafe na cestu a jedu dále. Je jedna hodina po půlnoci žádný provoz, odsejpá to. Okolo třetí jsem v Dunkerque a najíždím smyčkou z N 225 na A 16 – pár metrů před sjezdem na dálnici mě předjela francouzská cisterna, díkybohu, protože v zatáčce se objevují oranžovobílé kužely přes celou cestu, bez značky a jakéhokoliv upozornění. Frantík s cisternou zastavuje a zběsile troubí, já jej dojíždím a v tu chvíli mi to dochází – migranti. Jeden vyskakuje z poza svodidel a začíná odklízet kužely, já vidím v zrcátku stíny postav, jak se pokouší otevřít zadní vrata a naskočit. Naštěstí se Frantík rozjíždí, já udělám vlnu, prudce zabrzdím a prudce se rozjedu – snad jsem je setřepal ?? – nevím to, ale všude je tma a nemám odvahu zastavit a se podívat. Dojíždím až do Calais, do přístavu a zajíždím na seřadišti k fr. policii, vysvětluji jim fintu, kterou běženci použili a žádám je o kontrolu nákladní plochy. Vidím odtažené kliky na vratech, ty otvírám a v duchu děkuji Frantíkovi s cisternou, že mne před tím odbočením předjel. Jinak bych byl v pasti a sám, jen tma a čmoudi.
Nicméně policajti dali hlášku celníkům, kteří mně následně detailně prolezou celý kamion a trajekt odplouvá v širou dál beze mne. Jedu dalším a i v Doveru mne celníci a policajti navedou do rentgenu, po kterém následuje další kompletní, důkladná prohlídka. Jsou všichni arogantní, lezou s kladívkem pod celým kamionem, otvírám i nádrže, ty prohrábnou nějakou tyčí a dusí mne skoro dvě hodiny.
Všechno má svůj konec – milostivě mne propouštějí bez ztráty kytičky. Vařím si další kafe, frustrace mne pomalu opouští a vyrážím směr Londýn, kde se už nevyhnu ranní špičce. Ztráta narůstá, tím spíše, když za Londýnem mne zastavuje UK Policie na další kontrolu technického stavu a dokumentace k nákladu. Zase mínus další hodina. Na vykládku dojíždím tak – tak v rámci výkonu ….. čeká mne tam parta úplně jiných angličanů – usmívají se, plácají mne po ramenou, když jim popíšu tu dnešní strastiplnou a frustrující anabázi a vaří mi good kafe …. svítí sluníčko, je 12 st. už je fajn ….. ale rozhodnutí, že to bylo naposledy – to zůstalo …. noo england …
Váš Olaf – Kulatá lopata – Tydýt
