KAMIOŇÁCI bonus 2

Tři odstíny jednoho krásného dne – 2. Odstín druhý – úterý poledne :

RÚŽOVÁ

… konečně Calais – po tom raním extempore se Somálci nemáš vůbec jistotu, jestli ještě nějaký černý pasažér se někam dobře neschoval …. obchází psi – dobrý … chytám hned první trajekt po příjezdu, ani jsem si v klidu nezakouřil … těšíš se na sprchu, na Fišendčips, na sluníčko a slaný vítr ve vlasech, ale hlavně na to až tenhle trajekt pojede opačně …

… v podpalubí jsem mezi prvními, nachystáš tašku s čistým oblečením, šampónem a holením, vyběhneš pár set schodů až úplně nahoru, vlezeš na umývárnu – ještě je pár sprch volných, otevřeš dveře do kabinky – a hrůza tě praští přes hlavu – na podlaze asfaltová lepenka, v rohu sprchová hlavice a víc už nic … překousneš to ponížení ubohého kamioňáka a co nejrychleji vypadneš už čistý z téhle urážky člověka, které Angláni říkají – duš …

… s čistou hlavou, oholen a umyt si deš dát docela slušnou porci smažené ryby, velkých hranolků, hrášku, pár dušených mrkviček – to celé přelité mořem majonézy – jářku za šest liber (180,-kč), rybu ti flákne na talíř Ind v turbanu a zrzavej Polák přisype přílohy, ty sám si namačkáš majonézu …. fajn, oběd dobrej … natočíš si hrnek kávy a deš až na střechu trajektu si dát poobědového čouda …

… sluníčko opravdu svítí a vítr ve vlasech je skutečně slaný … moře je ocelově šedé a ještě v přístavu taky hodně špinavé … rackové ti lítají skoro u hlavy a skřehotem prosí o nějaké sousto chleba, které mistrně chytí za letu …. hned ti den zrůžoví a usmíváš se na svět … i na pár slovenských cikánů, kteří si byli doma pro socku a do England si jedou pro další … ženy jsou v teplácích, jsou ověšeny zlatem a křiklavě přemalovány … černí muži s vykotlanými zuby mají taky oblečeny tepláky, vytahané mikiny a v rukou drahé mobily – jsou všichni hodně hluční a vulgárními výkřiky na sebe poutají pozornost … děláš jako že seš třeba Fin a vůbec jim nerozumíš … ve frííšopu je další banda cikánů, v oddělení parfémů si na sebe zkušebně – zkušeně nastříkají litry různých Matahárí, Dolčegabán a jiných gizdů na týden dopředu ….

…. ještě si dáš kelímek koly a cigáro … Dover je už blízko, vidíš bílé vápencové útesy okolo a nahoře kostelíček … uděláš pár fotek a vůbec se netěšíš do centra Londýna kam musíš do tmy dojet a někde i zaparkovat ….

… trajekt vjíždí do přístavu, lodní siréna houká, rackové ti mávají křídly na rozloučenou …. úterní růžové poledne končí … úsměv zůstává …

… ale to ještě nevím, že mne v Londýně čeká – Rudý podvečer ….

… Váš Olaf – Kulatá lopata – Tydýt … ..