KAMIOŇÁCI XX
CESTA DO HLUBIN KAMIOŇÁKOVY DUŠE
… nic světoborného neříkám, kdo chce jezdit s kamionem – může, kdo chce jezdit EU – může, jak muži, tak i ženy … někdo jezdit chce, někdo musí … pro klid duše je však lepší býti bez závazků – na dálku se rodina udržuje těžko … člověka to musí alespoň trochu bavit a taky se bavit, zklidnit hormon, přijmout neočekávané – nastartovat a vyrazit na cestu okolo které nestojí špalíry fanynek a nikdo ti nemává růžovým kapesníkem …
… cesta do hlubin šoférovy duše je lemovaná patníky, svodidly, značkami, cestou pod tebou i nebem nad hlavou … máš naloženo, zakurtováno, nastavenou navigaci, plnou nádrž, motor jen šustí, měsíc ti osvětluje cestu i okolní lesy a kopečky, v dáli někde svítá, kafčo v kelímku je ještě horké, Marlborka příjemně voní, cesta je téměř prázdná a ty jedeš plný očekávání i optimismu vstříc novému dni … novým cestám, novým skladům, novým průserům, novým zážitkům …
… sice z plna hrdla zíváš protože večer byla plná parkoviště až tě to donutilo zaparkovat na jediné volné místečko – bohužel vedle běžícího friga, které hrčelo celou noc …… očistil jsi tři brambory, uvařil je a vrazil k nim plechovku Maďarského guláše, v televizi si pak pustíš nějakou přírodu, třeba mravenečky – ať se líp usíná … ale frigo hrčí a hrčí – nelze usnout, tak se dvě hoďky v posteli jen převaluleš a myslíš na děti, na svou ženu – určitě už všichni spí … budík zazvoní o půl třetí, opláchneš se ledovou vodou a uvaříš si kafe na probrání a druhé na cestu ….. nastartuješ, roztáhneš záclony a zjistíš, že nevyjedeš – nějaký Talián to v noci postavil do výjezdu … zaboucháš mu na kabinu, za pár minut se vystrčí z okýnka rozcuchaná hlava a začne nadávat … chvíli trvá než mu vysvětlíš celoevropskou hatmatilkou že tu stojí na chuja, že ti zavazí, že musí popojet, aby jsi vyjel … trvá to celé půlhodinku a ty jsi se už docela probral …. kopneš do vrtule a vyrazíš …
… musíš projet Norimberkem před šestou, než začnou štau a to je vždy tak hoďka – dvě zdržení …. máš před sebou stopadesát kiláků po A6 do Heilbronu, kde bude další zácpa, stopro – je tam vždy, dokonce i v noci …. Němec v předu jede poctivých osmdesát, za ním kolona a před ním zákaz předjíždění … co se vleče – neuteče, zase tak nepospícháš … …. za Hockenheimringem se to zklidní a až do Laxíku je dálnice ok …. v Laxíku u Shellky natankuješ naftu za 26,-kč – litr, je tam sice fronta na půl hodiny, ale pak hodíš sprchu, koupíš dvě bagety, dáš si kafe a někam do Belgie už dojedeš v pohodě ….
… jo dojedeš, jenže tam parkovat je problém – zloději v noci kukají říznutou plachtou na náklad – jestli by to stálo za ukradení, zvečera vám defilují místní onanisti okolo kabiny – zda se nepřidáš, imigranti objíždí parkingy a tipují vhodné převozce do UK, … poblíž Calais a Dunkergue – min. 150 km je lepší si kousek zajet a otočit se na parkoviště opačným směrem ..
… jen si musíš pamatovat včerejšek – ne jak Lojza kousek za Bruselem na opačném parkingu – ráno za tmy v polospánku vyrazil a probral se až za svítání v Aachenu v Dojč .. dispečerovi se pak vymluvil na svou již pokročilou stařeckou a částečně vrozenou demenci, nabídl pak i svou rezignaci na post ředitele tahací a přepravní soupravy MAN .. nebyla prozatím přijata … ??..
… Váš Olaf – Kulatá lopata – Tydýt ..