Reportáž psaná na kolejích
Původně jsem dnes chtěl psát o pohodové jízdě po Rumunských cestách a krásných horách ..
Což o to, pohoda byla, ale jen do doby, než jsem dostal ten blbý nápad – poměřit síly mého Rudého blesku se Žlutou lokomotivou ..
.. a jak to dopadlo ??
.. výsledek vidíte na fotce .. Rudý blesk – škoda cca 150.000,- kč, Žlutá lokomotiva škoda O,- kč ..
Běžný čtvrtek – ráno kafčo, Winstonku a hurá na koně. Čekalo mne 450 km ze Zalău do Rădăuți přes dvoje hory s blbým nákladem dřeva až po strop 24.300 kg. Vykládka až ráno v pátek, svítilo sluníčko – tedy pohoda, klídek a cigáro …
Během dne jsem přejel snad 30 železničních přejezdů, z toho 4x byly na přejezdu závory, 8x svítila signalizace a zbytek byl nechráněn – jen s křížem a značkou Stop .. většina byla s rezavými kolejemi, kde pár týdnů žaden vlak nejel .. vůbec jsem nezaregistroval jakékoliv auto, které by na Stopce zastavilo .. i když já skoro zastavit musel, bo ty jejich přejezdy jsou hrozně hrbaté a dají se přejet pouze krokem ..
Do devítky mi zbývala ještě půlhodinka a 1 km jízdy. Fabrika i parkoviště u ní v dohledu, poslední křižovatka na levou se železničním přejezdem s neviditelným křížem a Stopkou pod ním, zapadající slunce mi svítilo přímo ostře do očí, okolo kolejí husté křoví, krátký odbočovací pruh do leva, v protisměru bílá dodávka s pravým blinkrem, co taky odbočovala kde já, kousek jsem zatočil a čekal až dodávka odbočí … jenže dodávka mi světly zablikala – myslel jsem že mě pouští, tak jsem se rozjel a když jsem se dotkl koleje, tak slyším zprava houkání lokomotivy .. byla tak 15 m ode mne a nejela nijak rychle, zamrazilo mne .. šlajfnul jsem to a když jsem tam vrazil zpátečku, nestačil jsem už přidat plyn … náraz mne vyhodil vzhůru ke stropu a jako ve zpomaleném filmu všechno okolo mne začalo taky vyskakovat – plný popelník, mobil, navigace ze stojanu, složka s doklady vyskočila z přihrádky, tři vejce z kastlíku nad hlavou, který se otevřel .. prostě změť všeho co nebylo přišroubované na podlaze … lokomotiva zastavila opodál, měla na předním ochozu vysazené trubkové zábradlí, kterým Bleska sejmula .. motor běžel, tak jsem dva tři metry pocouvl a zastavil .. dveře u šoféra nešly otevřít, vylezl jsem druhýma a obešel kabinu, zjistit škody .. odněkud ze vzniklé díry foukal vzduch, provozní kapaliny nikde netekly, přední okno bylo rozpraskané, ale drželo pohromadě, mašinfíra volal policajty, řidič dodávky mi vysvětlovat, že blikal proto – aby jsem kurrrva zastavil .. křižovatka se začala plnit auty, čumilové z nich kroutili hlavami, omluvil jsem se mašinfírovi za problém, Bleskovi za utrpěné šrámy .. otevřel jsem dveře na návěsu, vzal prázdnou bednu, smeták a začal jsem uklízet a zametat kusy i kousky mého živitele, ať se rozjede provoz …
Bednu s tím teď už smetím jsem hodil na návěs a přijela Policie, Pompierii, tedy Hasiči … doklady, dýchnutí do balónku, popsání stavu před a při karambolu, vypisování Zápisu o nehodě .. mezi tím jsem zorganizoval popojetí lokomotivy o pár metrů a sám přejel za přejezd na plácek za ním, zablendoval jsem vzduch co foukal třemi hadičkami – do nastavení volantu, nastavení sedačky a foukací pistole na úklid ..
Vinu neurčili – podepsal jsem Protokoly, vrátili mi doklady a Policajti začali vypisovat bloček, který vypadal jako naše Bloková pokuta .. říkám: „Štráf, kolik ?“ … smáli se a říkali, že je to Potvrzení o jízdě do servisu platné 15 dnů po celé EU …
Pod prdel jsem si dal dva polštářky a popojel k firmě, počítač psal stále závadu chladící soustavy, ale teplota nestoupala a tahač byl tak 20 cm mimo osu s návěsem, no uvidíme zítra až složím ..
Ráno v pátek jsem složil náklad a po dohodě s dispečerem vyrazil po vlastní ose těch 1.100 km domů do našeho MAN servisu. Prvních 50 km jsem jel opatrně, teplota držela, vše důležité fungovalo a na to že je návěs z osy jsem si zvykl ..
Největší problém jsem viděl v přejezdu hranice z Rumunska do Maďarska .. a taky že jó … Maďarský policajt si vzal všechny doklady s tím, že se musím otočit a jet zpět do RO, potom mi dá doklady, vadila mu především absence levého světla a levého blinkru, Potvrzení o dojezdu do servisu od Rumunské Policii jej nezajímalo .. říkám: „Ne, nain, ni, nene, noo !“ … popojel jsem na parkoviště u celnice a hodinu se s nimi dohadoval celoevropskou hatmatilkou … až když pochopili že jsem ujel v pohodě více jak 500 km od místa nehody, tak telefonovali na Maďarské ministerstvo dopravy, kde jim nějaký ženský hlas sdělil, že mne mají nechat jet – říkám: „Mersí, kéšenem, thenkjů, grácia, děkuji, díkes a čaúú.“
… domů jsem už dojel v klidu už za tmy ..
A i když jsem pokutu nedostal, Policajti mne viníkem neurčili, nikdo mi nenadával … tak můj vnitřní pocit mi říká, že jsem přišel o panenství a „Pátý milión Bez nehody“ už nedotáhnu …
Váš Olaf Tydýt ..
