KAMIOŇÁCI 16

MONGOLSKÁ ANABÁZE, aneb jak jsem potkal Čingischána v kamionu 2

 

…. mnoho úžasných překvapení skýtá divoká mongolská příroda …. začátkem léta, po několika deštivých dnech jsme jeli v pátek na víkend orazit do Ulánu …. po několika kilometrech se nám na horizontu otevřelo údolí – údolí celé bílé, z dálky jako čerstvě napadlý sníh …. kousek jsme popojeli a strnuli v úžasu – byly to miliony bílých Alpských protěží – viz foto … někdo podotkl, že protěže se dávají do polštářů na dobrý spánek … polštářek s Alpskou protěží mám dodnes – tak asi dvacet kousků jsem do něj nacpal …. tehdy se v Alpách platila pokuta za utržení 1 protěže 200 marek, takže mám polštářek bratru za sto tisíc ….

…… a teď fakt nekecám – další údolí a zase bílé … tentokrát ale bílé plné žampionů – za hodinku jsme měli všichni plné tašky, baťohy i všechny možné volné nádoby a týden jsme pak labužili žampiony na všechny možné způsoby … už se to bohužel nikdy nezopakovalo …

 

…. jó Mongoli kořalku pít neuměli, opili se rychle do němoty a pak byli strašně silní a chytří …. Mongolská vláda to vyřešila tak, že vodka v ochodě se prodávala jen třeba v pátek od 9:00 – do 14:00 a taky na to museli mít bičik – bičik uděloval vedoucí pracovník zaměstnanci za dobrou týdenní práci – jeden bičik – jeden půllitr vodky, 10 bičíků – stůl a židle, 50 bičiků – televize, 100 bičiků pračka, lednička …. 1.000 bičiků auto …. což už byl problém, ale i když je našetřil, tak stejně nebyl nikde obchod z auty …. auto se dalo koupit jenom od Rusů, či jiných zahraničních pracovníků …. někteří Mongoli ve stepi měli motorky, někteří si z několika nesourodých značek svařili i auto – viděl jsem kastli ze Škody MB 1000 navařenou na podvozku z gazíku …. zajímavé, ani značky nepotřebovali – nejbližší policajt byl 500 kiláků ….

 

…. taky nejbližší doktor byl 500 km, na koňovi i několik dnů, proto i dětská úmrtnost do 4 let se tam pohybovala okolo 60% – přežili jen ti nejsilnější a to měli ještě i zlé Bohy, kteří ty děti zabíjeli …. byl jsem velice překvapený, že všechny malé děti do 4 let byly jen samé holčičky – copánky, šatičky, žádný kluk …. Mongoli to vymysleli docela chytře – když měla taková holčička 4 narozeniny, tak ji ostříhali a převlíkli do klukovského oblečení a ejhle najednou byli i kluci ….

 

…. běžná hygiena byla pro stepní Mongoly tabu, nejbližší Artézská studna byla padesát kiometrů a pršelo jen pár dnů v roce, avšak vlhkost vzduchu byla hodně nízká, tedy sucho, což nám středoevropanům dělalo pár prvních týdnů problémy – totálně vyschlý nos bolel, pak se to ale stabilizovalo …. no a to sucho zase pomáhalo místním s hygienou, ženy nenosily spodní prádlo, jen dél – tedy zdobený plátěný kabát až po zem, přes pas stažený kusem špagátu, či nějakou látkou …. větrání bylo zajištěno a i další lidské potřeby se jim dobře takto konaly, stačilo jen si přičupnout a ….. ostatní špína v tom suchu odpadla pak po čase sama ….

…. několikrát jsem navštívil i Mongoly v jurtě a v duchu jsem se modlil, aby mi nenabídli koňské oko, následně pak i přespání s některou z přítomných žen – manželkou, dcerou, tuto nabídku hlavy nelze odmítnout, byla by to těžká urážka …. jen jsem musel párkrát vypít šest misek kumysu ( zkvašené kobylí mléko ) abych neurazil … bylo třeba jen vyřešit problém s vrstvou chlupů plovoucích na hladině misky – hospodyňky uchovávaly kumys v hovězí kůži obrácené chlupy dovnitř, musel se pít přes zuby a zadržené pak vyplivnout ….

…. do naší jídelny chodil často i Mongolský ředitel základny se svými třemi náměstky, byli to študovaní inženýři někde v Evropě, ale jejich zvyky jim zůstaly – u jídla krkali, mlaskali a vydávali jiné nepříjemné zvuky … no pro ně je to údajně pochvala kuchařovi … ale mně to bohužel nijak nelichotilo ….

 

…. jó to Mongolská děvčata byla daleko kulturnější a taky inteligentnější, než jejich protějšky …  a taky vděčnější přišly na kafčo, kus salámu, sýra …. v jurtách na předměstí Ulánu neměly sprchy – tedy se při kávě i vykoupaly a na vlasy použily ve své skromnosti i náš JAR, nabízely nám jakési bílé bonbóny – byly to sušené kuličky s kozího tvarohu … pár jsem jich zkusil – nic moc, teda ty kuličky myslím …. jedna má kamarádka Naran Tuja uměla sedm světových jazyků, hrála na kytaru a krásně zpívala v čisté angličtině, luštila české křížovky a jen občas se mě zeptala na nějaké záludné české slovo …. asi jinak dále tohle téma moc rozepisovat nebudu, čtou to určitě i mé děti ….

 

…. pro nás Čechy bylo v Mongolsku i docela levně …. Mongoli mají platidlo tugrik – 1 tugrik= 2 kč, ale my jsme to stejně přepočítavali přes žvákačky Pedro a cigaretové papírky- to tehdá byla tvrdá platidla i výborný úplatek pro prodavačku v ruském magazinu – za dvě Pedra mi usekla přesně ten kus z půlky prasete na pultě, který jsem chtěl, ostatní bezžvýkačkoví si pak museli na schodech přehandlovat kus rypáku s uchem za kus kýty, bo prodavačka to sekala postupně, jak to šlo ….

…. jedno Pedro jeden tugrik, jedny papírky 3 tugriky …. kilogram jakékoliv ryby stál 1 tugrik, jen losos 3, dvacetikilová zmrzlá kostka vepřových jater stála 20 tugriků, a taky dvacetikilová zmrzlá kostka hovězích svíčkových stála stejně, jen bylo třeba vědět kam pro to zajet …. to se mi pak vařilo, paráda ….

…. v normálním mongolském obchodě měli jen regál nudlí, regál mouky, regál olejů a pár vozíků s uzenými kozími hlavami,  za pultem pak nějaké sušenky, undu ( limonáda ), rozlévaný kumys a desetikilovou kostku másla, z ní musela prodavačka nejdřív odehnat hejno much a teprve poté mi ukrát půl kila ….. a když jsem se zeptal jestli nemají nějaké bonbóny pro děti, tak se prodavačky začaly červenat a cudně zalézat pod pult …. bonbo je v mongolštině panské přirození …..

 

….. další někdy příště ….

 

Váš Olaf – Kulatá lopata – Tydýt

 

tento díl i všechny další najdete i na: www.redakcepohody.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *