S Bubnem v kuchyni i na cestách 4

….a protože jste děcka byly hodné, tak přidáme jeden sváteční recept s dalekého Mongolska……

BUUZ a CHÚŠÚR

Žádný učený z nebe nespadne, všechny vlohy je třeba rozvíjet. V dávnověku svého vaření jsem na schůzce s dívkou prohlašoval, že si vařím večeře, když jsem si koupil 20 dkg tlačenky, tuto rozkrájel na kostky, posypal cibulí a polil octem. Tvrdil jsem jí, že je důležité, aby strava byla pestrá. A na to jsem dbal převelice. V pondělí jsem si k bramborům opekl buřta, v úterý k bramborům ohřál párek, ve středu k bramborům podusil taliána, ve čtvrtek jsem k bramborům ohřál 2 plátky sekané atp, atd. Každý den jsem jedl něco jiného, dívka byla unešená mým rozhledem a byly ruka v rukávě. Do té doby, než se pozvala ke mně domů a vyslovila přání ochutnat něco dobrého z mé kuchyně, třeba gulášovou polévku. Její výběr mne však nezaskočil, věděl jsem totiž, že se poměrně lehce dá vysledovat složení tohoto pokrmu. Voda jako základ, plavou tam brambory, nějaká uzenina a je to červené, asi od papriky.

Večeři jsme naplánovali na dvacátou hodinu. V 17:00 jsem započal přípravu. Do hrnce nalil vodu, nasypal mletou papriku, nakrájel brambor, buřta a to do hrnce přihodil. Dívka se již od 18:00 opírala hlady o piáno a nemohla se dočkat večeře. V 19:30 jsem vypnul sporák, připravil talíře a gulášovku naservíroval. Po několika lžících se zvedla od stolu se slovy: “ jdu do bufíku na nádraží na skutečnou gulášovku „, od té doby jsem ji již neviděl. Ani mně polévka nechutnala, byla bez chuti a zápachu. S myšlenkou, že této záhadě musím přijít na kloub, jsem tehdá ulehl hladov a sám.

Druhý den jsem si zakoupil několik kuchařských knížek a jal se tajemství dobrého jídla studovat blíže. Pro stepního mongola je dobrým jídlem, ba přímo pochoutkou – Pečený tarbagán ( svišť mongolský ) ala letlampa. Chyceného tarbagána mongol rozřízne přes břicho, vytáhne vnitřnosti, místo nich vloží do břišní dutiny rozžhavený kámen z ohně, tarbagána ováže drátem, rozžhaví letlampu, a touto jej posléze cca 40 min. griluje, když zároveň seškrabává klackem připečené chlupy. Tarbagánem otáčí v prachu pouště, který maso okoření. Slavnostním hvizdem ukončí své kuchařské představení a na lahůdku se seběhnou všechny děti a psi z okolí. Já jsem bohužel neochutnal, nebo spíše – bohudík ?

Recepis, který Vám teď předložím je taky mongolským národní pokrmem, jen jeho příprava mi připadla hygieničtější než výše uvedený Tarbagán ala letlampa.

Buuz a Chúšúr

Jsou to sice jídla dvě, ale příprava je pro obě stejná, jen Buuz se ve finále vaří na páře, Chúšúr se smaží v oleji.

Potřebujeme 1 kg mletého masa, mongoli používají pouze skopové, my použijeme vepřové, bo ve směsi s hovězím.
– mleté maso zpracujeme rukou v míse s jednou větší nasekanou cibulí, nebo svazkem cibulky jarní i se zelenou částí, je lepší, lžičkou pepře mletého a solí dle chuti. Pokud je směs příliš tuhá a špatně se zpracovává, přidáme několik lžic studené vody a maso hněteme do stavu jasné soudržnosti.

Těsto: půl kila hladké mouky lehce osolíme, přidáváme vodu po lžících za současného hnětení těsta tak, aby vzniklo těsto tuhé. Po deseti minutách hnětení těsto zabalíme do fólie a necháme cca půl hodiny odpočinout.
– po půl hodině těsto vyválíme na tenký plát – cca 1 – 2 mm.
– sklenicí o vhodném průměru pak vykrajujeme kolečka
– lžící plníme do středu vykrájených koleček kupky mletého masa tak, aby okraj šel spojit
– volné okraje těsta pak zatočíme do tvaru uzlíčku, a máme Buuz
– v případě, že chceme smažit Chúšúr, tak připravené uzlíčky zmáčkneme dlaněmi o prkýnko do tvaru řízku, nebo silnější placky

Buuz

– do hrnce s vařící vodou umístíme mřížku na ohřev knedlíků, na kterou naskládáme plněné těstové uzlíčky, zakryjeme poklicí a vaříme v páře cca 10 – 15 min. dle velikosti uzlíčků
– uvařené Buuzi pak pojídáme buď samostatně přírodní, nebo je můžeme namáčet do husté sojovky, ev. kečupu, hořčice, dle chuti, Mongoli je však konzumují přírodní

Chúšúr

– připravené placky smažíme ve vyšší vrstvě rozpáleného oleje do růžova, na talířku zastříkneme vodou a na chvíli přikryjeme vlhkou útěrkou, aby Chúšúri zvláčněly
– hotovo a i zde můžeme použít omáčku dle chuti…..

V Mongolsku nejsou restaurace, takže tyhle dobroty můžete dostat pouze při návštěvě jurty, kde vám k této pochoutce přidají misku kumysu ( kvašené kobylí mléko ), tu vám nalijí z vaku, který je zavěšen na stěně jurty a je to obrácená hovězí kůže chlupama dovnitř …. je docela umění při pití kumysu z misky pak cedit plovoucí chlupy přes zuby …
Buuzi a Chúšuri se dají koupit i na Cachu, což jsou místní trhy se vším možným i nemožným….tuto pochoutku pak dostanete z várnice na kus novin…..

Sambajnó

Dobrou chuť Vám přeje šéfkuchař Prokop Buben

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *