KAMIOŇÁCI 11

…. prej: “ I pád na držku je pohyb dopředu.“

Lojzova dcera Anča slavila osmé narozky a na tátův dotaz co by si přála k narozeninám Lojzovi odpověděla, že by chtěla tampón ! …. a víš ty Ančo co to vůbec je ? …. no to nevím, ale v telce říkali, že se s tím dá dobře hrát tenis, plavat, jezdit na kole, i jezdit s kamionem …

… až tak je to chlapi jednoduché – aplikujete si tampón a můžete vyrazit na cesty …

Za poslední měsíc se událo pár docela zásadních věcí, jako např – totální kolaps D1 – trocha sněhu, nepřítomnost údržby, pár nezkušených řidičů a průšvih je tady. Všichni to shazují na všechny ostatní – řidiči na cestáře, cestáři na ministerstvo, ministerstvo na kamiony. My co jezdíme po celé Evropě víme své – takový bordel a amatérismus v řízení a organizaci dopravy u nás nemá obdoby. Jsme tranzitní zemí a nemáme pořádné dálnice, silničáři jsou omezováni neschopným ministerstvem, svým neschopným vedením, preventivní posypy nemají v rozpočtu a technika vyjíždí až s křížkem po funusu.  Převážná většina kamionů byla řízena nezkušenými cizinci, kteří neumí jezdit na sněhu a hlavně neposlouchají česká rádia, kde se v rámci zelených vln o aktuální situaci na D1 mluvilo – tedy sněžení okolo 100 km a počátku tvořící se kolony. I mne v tu dobu navigace tahala přes D1, jenže informace v rádiu mne přesvědčily nejet tama – jel jsem vrchem přes Vysoké Mýto, Litomyšl, Mohelnici a cesta byla v pohodě, beze sněhu a provoz normální.

Ministerstvo a vláda má jen velkohubé předvolební sliby – tři proudy na D1, nová souběžná dálnice, úprava E 35 na dálnici, připravenost na zimu atp. Nic tam nefunguje, jen korupce, úplatky, kamarádšoft a přihrávání státních zakázek známým a spřáteleným firmám, které se vyznačují totální neschopností stavit kvalitně a především  – dodržovat termíny.

Ono taky jezdit na sněhu a ledu není žádná sranda, jsme se o tom bavili se svou kolegyní kamioňačkou a i ona sama řekla a mi potvrdila tu starou pravdu – ve chvílích napětí a možného nebezpečí jednoduše sroste s volantem a sedačkou. Zadkem pak pomyslně cítí všechny nerovnosti, nesrovnalosti a nástrahy cesty pod sebou i před sebou, mozek pak v této stresové situaci se soustřeďuje na vyhodnocení situace a velí nám uzpůsobit rychlost, směr, stopu jízdy a to i ve vztahu ke hmotnosti nákladu – a to je moc důležité.

Potom taky Vánoce jsou dalším zásadním faktorem – dojet ze světa domů včas tak, aby jsme prožili svátky v párdenním  klidu s rodinou. V pátek a v sobotu před svátky jsou německé dálnice přecpané ve směru – východ a ve směru opačném – prázdno. Do toho leje a místy padá sníh …. bojim bojim na D1, … jenže tentokrát hlásí Zelená vlna opačně – dálnice čistá, ale E 35  sníh a několik kolon … D1 až před Brnem zpomaluje díky sněžení hustějšímu … takže informace a vlastní rozum jsou moc důležité …

… posledních pár let, desetiletí padá sněhu méně, my jsme na vojně jezdili na Šumavě v zimě bez problémů a to napadly běžně i dva metry sněhu …. na vesnici, kde jsem vyrůstal býval metr sněhu, brzy ráno jel autobus s lidmi do práce a autobusák jel dle paměti, cesta splývala s okolím a nikdy nesjel do příkopu, dopoledne pak cestář z vůzkem taženým koněm lopatou rozhodil trochu škváry a koleje původně vyjeté autobusem vydržely až do jara … jen se v nich blbě hrál hokej …

Má první jízda z náklaďákem v autoškole byla ze Vsetína do Horního Lidče a zpět. Bylo už šero, mokrá cesta, poletoval sníh a já jel třicítkou … když jsem potkal v protisměru druhý náklaďák, tak jsem byl přesvědčený, že se tam nemůžu vlézt, dostal jsem rákoskou přes prsty – že jedu do příkopu, byl mezi námi tak metr a půl – špatný odhad nezkušeného …. při závěrečných praktických zkouškách jsme vlezli s instruktorem do VéEsky dva žáci, já se rozjížděl v kopci a kolega který byl tehdá lepší šofér než já, pak coufal do garáže autoškoly přes obrubník – VéEska má dveře opačně otvírané, tedy si je otevřel a když přejížděl obrubník, tak mu volant smýkl rukama a kolega vypadl z kabiny na chodník. Nic se mu nestalo, já skočil za volant a zastavil … no jízdy neudělal a musel pak na opravné …

 

….. to Lojza jednou předjel na D1 Eskymáka se psím spřežením a když pak zastavil u Devíti křížů na kafe, tak Eskymák tam zrovna dojel taky. Lojza si chtěl popovídat, tak nahodil otázku: „Tak jakpak Eskymáku, líbí se ti u nás ?“…. “ Jó moc, zvláště jak máte perfektně upravené dálnice a silnice pro mé sáně !“….

 

….. všem čtenářům přeji pohodový zbytek Vánoc a vše nejlepší do Nového roku …

 

váš Olaf – Kulatá lopata – Tydýt

 

… další najdete teď na – www.redakcepohody.cz

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *