Cimrman

CO JE TO LÁSKA ??

– úvaha Járy Cimrmana
(rukopis byl nalezen v truhlici na půdě hospody Na mýtince)

Jára píše:

Láska je, jak praví již latinské přísloví, amor est fidem in chaos, čili „láska je důvěra v chaos“, což, jak jsem si osobně ověřil, platí zejména při soužití s operní pěvkyní v garsonce bez kuchyňky.

Láska není logická – například: zatímco elektrický proud se šíří vodičem, láska se často šíří pohledem, zrcátkem v kabelce či nešťastně zvoleným parfémem s podtónem vanilky.

Dle mého nedokončeného traktátu „O smyslu nesmyslu v mezilidských vztazích“, láska vzniká tehdy, když se do sebe zamilují dvě osoby, které by si jinak v tramvaji neřekly ani „promiňte, šlápl jste mi na chléb“.

Pozoruhodný je i vývoj lásky:
V počátcích je to čistá chemie – podobná tomu, co se děje při kvašení zelí.
V prostřední fázi jde o příměří mezi dvěma osobnostmi s vlastními názory, z nichž ani jeden není správný.
A v závěru přichází manželství – tedy forma dlouhodobé diplomatické mise, kdy si partneři vzájemně odposlouchávají duši.

Z mého deníku (rok 1902):
„Miluji ji. Pokaždé, když přijde, rozsvítí se mi v kuchyni petrolejka, i když není dolitá.“
„Dnes mi řekla, že mě má ráda. Pravděpodobně se spletla.“
„Zítra jí složím báseň. Pokud ji to nepřejde, zůstane u mě na víkend. Pokud přejde, zapíšu si aspoň tu báseň.“

Závěrem lze říci, že láska je něco, co se těžko definuje, ale dobře pamatuje. Někdy zanechá jizvu, jindy dítě, občas nádobí ve dřezu.

Ale jak pravil sám mistr:
„Láska je jako pokus o telefonní hovor v roce 1897 – často nefunguje, ale stejně to zkoušíme pořád dokola.“

K Járovi jen dodám – „Láska je TO, co ti roztrhne srdce, pak ti v něm postaví stan a nastěhuje si do něj všechny své cetky a nálady.
A ty jí tam ještě roztáhneš deku.“