PRAHA

„Hele, kámo ..

já ti povim, jak mě jednou dispečer vobrátil naruby. Myslel si, že mi dá za trest přes držku, když mě poslal jezdit s vejtřaskou .. fekálem. Jo, fakt. Sračvoz. Hovnocuc deluxe. Sem si říkal: Tak tady končím, už mě nenajdou ani s čoklem. Ale víš co? Byl to nejlepší tejden mý stáže u IPS.

Hned první den jedu do vilovky na Chodově, stavim to u sámošky na rohlík a kus gotthaje, vracim se a kolem auta fronta jak na první maso po válce. Lidi mávali penězma, jako kdybych prodával štěstí v kyblíku – za pětikilo mi to vycucni, za dvě kila mi to stříkni pod jabloně .. Ty vole, já byl za krále fekální džungle.

Ten den jsem měl v kapse víc škváry než za celej tejden hákování s Tatrou pod bagrem. Řikám si: Tohle budu dělat do smrti, koupim si zlatej řetěz a fialovýho šaška! Ale .. pak přišla ta akce u pionýrskýho tábora Ipsu, chápeš. Kuchyňskej septik. Smrdělo to jak kdyby se tam pochcal sám Satan.

Nacpu hadici, čerpadlo začne sát, a najednou to zní jak kdybych vysával beton. Hadice se nafukuje jak bejvalka na mejdanu.

V ten moment přifrčí šestsettrojka – jo, kámo, jako z filmu .. a vylezou z ní tři paňácové v oblecích, košile bílý jak víra v Boha. A začnou mi tam mudrovat. Ucpaná, co? To chce pobouchat kladivem. Třeba zkusit zpětný tok! – tyhle vole, kancelářský kouzelníci.

Řikám jim: Běžte dál, nebo to jebne! Ale ne, museli stát vedle jak na modlení .. a pak to přišlo. Prásk! Hadice bouchla. Kuchyňskej guláš letěl vzduchem a přistál jim přímo na portfóliu. Byli zelený, hnědý a bílý zároveň – jako vánoční cukroví, který nikdo nechce.

No a bylo po srandě. Vyhodili mě. Žádný další fekální byznys. Poslali mě na jeřáb – poslední štace. A kdo mi dělal dvojku? Gejza. Imrvére ožralej vychoďnar, co propil papíry, čest i manželku. Nikdo s ním nechtěl jezdit. Já musel. Karma, kámo.

Ale víš co? Gejza byl démon. Na Spořilově stojíme za blondýnou ve Škodovce. Zelená – popojede. Červená. Zelená – poskok. Zase červená. Po třetí to Gejza nevydržel, vylít jak čert z krabice, vyrval jí klíče a mrsknul je do kukuřice. Normálně přes tři pruhy. Slečna brečela, Gejza řval, doprava stála, já objel kolonu jak záchranka a jeli jsme dál.

Takže jo, chlast, fekál, jeřáb a Gejza – život jak psanec.

Ale řikám ti – tyhle historky se nevymejšlej. Ty se musej přežít.“

Váš Olaf Tydýt