ELI 21
ELI – Kapitola 21.
Týden pod křídly obilné mafie
„Ty vole, Olaf,“ smála se Eli, když jsme už třetí hodinu stáli zavření za železnou bránou maďarské firmy ERDÉRT-Tuzsér. „Tohle je snad remake Kmotra. Jen místo koní nám strčej GPSko do kukuřice.“
Seděli jsme v kabině, naložení big-begy s kukuřicí až po strop, kolem nás čtyři ukrajinské kamiony pod slovenskou vlajkou a dva nasraní Rumuni. Já byl třetí, nakládali mě posledního.
„Tohle není mafie, Eli, to je jen východní logistika. Tam, kde končí rozum, začíná kukuřice,“ pronesl jsem moudře a vytáhl z lednice poslední studené pivo.
Rumun před náma to nevydržel – odpřáhl návěs a ujel pryč.
„Vidíš, Olaf, on měl aspoň koule,“ šťouchla do mě Eli.
„Jo, ale my máme kukuřici a noc zadarmo v luxusním areálu s betonovou zdí,“ zachechtal jsem se. „Romantika jak sviňa.“
V noci byla nuda. Doklady nikde, brána zamčená. Eli vytáhla deku a sedla si mi na klín.
„Víš, že bys mě mohl ojet tady v tom obilným gangu? Ať maj kameramani na vrátnici taky nějakou zábavu.“
„Tady? Mezi kukuřicí na návěsu?“
„Olafe, kdy jindy budeš mít šanci říct, že jsi píchal na kukuřici ve střeženým areálu maďarské obilné mafie?“
Měla pravdu. Tak jsem ji odnesl na návěs, stáhl jí legíny a ona se mi smála do ucha, že už má na mobilu rozsvícený stopky – prý mě časne, kolik vydržím.
„Nesměj se, kurva, to mě rozhodí.“
„Tak se snaž, Bílý Tesáku,“ sykla a kousla mě do ucha.
Když jsme byli hotoví, lehla si mi na hrudník a šeptala:
„Víš, že je mi s tebou vlastně úplně jedno, kde jsme? Ať je to Tuzsér, nebo Paříž. Jen když tě mám.“
A já věděl, že i kdyby nám sebrali pasy, CMR, návěs i kabinu, tak stejně pojedem dál – nějak, spolu.
V půl deváté ráno dorazil černý crosrover. Vystoupil chlap jako z Tarantina, mluvil ukrajinsky a všem rozdával doklady. Mně vrátil pas a techničáky, ale CMRka chyběla. Do jednoho big-begu nacpali GPS.
„To není kukuřice, to je CIA,“ zasyčela Eli.
„To je normální,“ vysvětloval jsem. „Dneska už i špekáček má čip.“
Za doprovodu blikajícího celního auta jsme dojeli na celnici. Po třech hodinách proclívání nasadili plombu, já si oddechl a vyrazil. Po pěti kilometrech nás ještě odchytla maďarská dopravka. Osm set padesát euro pokuta pro firmu, bo chyběl jakýsi doklad.
„To je jako all inclusive dovolená,“ řekla Eli. „Jen bez moře, bez pláže a s kukuřicí u zadku.“
Na slovinské celnici jsme čuměli dalších pět hodin. Eli mi z nudy kreslila fixem na ruku srdíčko.
„Až se tě někdo zeptá, proč jsi kurýr obilné mafie, ukaž mu tohle.“
Do Itálie jsme dorazili až v pátek ráno. Na firmě mi řekli, že contracto finito, kukuřici už další nechtějí. Ať si ji strčím do prdele.
Kajman mě pak přesměroval na náhradní vykládku do Pressany ..
V Pressaně to byla fraška. Jakmile zvedli první big-beg, hned ho rozřízli, vysypali a zahrnuli do místní hromady. Každý další šel po něm.
„To je jak když pereš špinavý prádlo a doufáš, že v tom bordelu nikdo nepozná tvoje kalhotky,“ uchechtla se Eli a opřela se o rám kabiny.
„Jo, zlato, jenže tady nejde o kalhotky, ale o kamion kukuřice,“ povzdychl jsem si.
Když jsme konečně vyjeli z haly, já věděl, že jsem odvezl černou kukuřici, už jen tak ji nikdo nikdy nenajde.
Pak přišel ten nejhorší trest – prázdnota. V Itálii jsme měli brát další náklad v chemičce ENI. Jenže časová ztráta znamenala, že už je pozdě. Contracto taky finito. Až v pondělí.
Tak jsme dva a půl dne seděli na parkingu u chemičky. Slunce peklo, asfalt se lepil na podrážky. Šest ožralých Ukrajinců tam hulákalo, Polák kouřil v klidu fajfku. A my dva – já a Eli.
Seděla na schůdcích, v ruce lahev minerálky, pod tričkem bez podprsenky, vlasy slepený potem.
„Víš, Olafe,“ řekla, „já na tu kukuřici vlastně seru. Hlavně že mám s kým čekat. V pekle nebo v ráji – pro mě je to stejný, když sedím tady vedle tebe.“
A to bylo víc než všechny pasy, CMRka i náklady světa.
Báseň od Eli –
Kukuřice v pytli,
čas v hajzlu,
Olafovo srdce v horkým asfaltu.
Černý crosrover,
bílý Tesák,
a já – holka, co tě má,
i kdybys vezl hovno v pytli,
furt jsi můj chlap.
Contracto finito,
jen ty jsi začátek.
Na asfaltu taje moje láska,
na rtech pálí tvůj pot,
a já vím,
že žádná mafie,
žádná brána,
žádná pokuta,
nás nerozdělí ..
EDIT: Foto je z toho rozžhaveného parkoviště u ENI ..
