Rozhovor
OSOBNOSTI TÝDNE – OLAF TYDÝT
„Evropou na páku, životem bez zpátečky“
Text: Ivo Štápler, foto: archiv KAMIOŇÁCI
Olaf nesnáší otázky typu „a kam teď jedeš“.
„Kam. Pche. To není důležitý,“ říká. „Důležitá je cesta“
Setkání, co páchne naftou a svobodou –
Seděli jsme na lavičce u pumpy kousek za Rozvadovem. Byl duben. Ráno, co ještě voní nočním chrápáním kamioňáků, zbytky zimní soli na silnici a utopencem v lednici. Olaf přijel s prázdným návěsem a plnou hlavou. V rukou měl termosku s nápisem Coffee kills loneliness a cigaretu, co nedohoří nikdy. A nezbytný klobouk.
„Víš, co je nejhorší? Ne to, že ti tuhnou záda. Ne to, že se po týdnu začneš bavit s vlastním stínem. Nejhorší je, že si zvykneš.“
Léto: Tělo ti zplesniví a nikdo si toho nevšimne
„V létě to začne. Zapneš motor, pod tebou je asfalt, co dýchá jak nemocnej pes. Kabina je sauna s výhledem. Pot ti leze po zádech jak výčitky. Tričko se ti přilepí, trenky tě zradí. V zrcátku nevidíš silnici, ale vlastní únavu. A přes to všechno jedeš dál.“
“A pak se stane něco divnýho – začneš si to užívat. Tu samotu. Tu smradlavou, lepivou, ale poctivou samotu. Protože jsi svůj. Nikdo ti do toho nekecá. Nikdo ti neříká, kde máš být, když už tam jsi.”
Zima: Kabina jako rakvička s výhledem na sjezdovku
„Zmrzne ti duše. Káva v termosce stuhne. Okenní těsnění praská jak starý manželství. Ráno zkoušíš nahodit motor – třikrát to zkusí, po čtvrté tě nenávidí. No a pak vyjedeš, sníh píská pod kolama a ty jen držíš volant a říkáš si: ‘hlavně ať to neklouže jak ta holka v Polsku minulý týden’. A víš co? Klouže to stejně.“
Vánoce na hranici světa
„Někdy zůstaneš sám. A někdy ještě sám a někde. Jedny Vánoce jsem trávil na hranici Švédska a Norska. Závora, sníh, blikající oranžová světla. Dostal jsem SMSku od bývalé: Olafe, doufám, že nejsi sám. A já? Měl jsem tři mandarinky, rádio NRK a náklad mléka.“
„Udělal jsem si štědrovečerní večeři: studenej párek a krajíc chleba. A víš co? Bylo to krásný. Protože tam nebyl nikdo, kdo by mi kazil ticho.“
Život šoféra je jako levná básnička na toaletním papíře.
Dá se na to napsat něco krásnýho, ale většinou se tím pak utřeš.
Ženský: Když už se zjeví, je to víc než zázrak
„Víš, co je největší romantika?“ ptá se Olaf a dívá se někam mezi kamiony. „Když potkáš ženskou, co tě nechce změnit.“
Jednu poznal v Litvě. Pracovala na pumpě, jmenovala se Laima. Měla krátké vlasy a hlas jako včelí úl.
„Dala mi čaj zadarmo a řekla, že vypadám unaveně. A pak mi přinesla deku. Nemluvili jsme o ničem, jen o tom, že prší. Ráno jsem odjel. Ale byl to nejteplejší večer toho roku.“
Evropa podle Olafa
NĚMECKO: „Papír, razítko, pokuta. Je to stát, kde máš pocit, že tě víc kontrolujou, než tvý vlastní svědomí.“
ANGLIE: „Jednou jsem mezi paletama měl čtyři imigranty a jednoho psa. Tvrdili, že jedou na dovolenou.“
BELGIE: „Buď tě vykradou, nebo tě vykouří … Někdy obojí.“
RUMUNSKO: „Kurvy, co mají v očích zlatý důl. A dispečeři, co neuměj lhát, ale dělají to stejně.“
ŠPANĚLSKO: „Rampa až zítra? No problem, amigo. Maňána je království líných andělů.“
ITÁLIE: „Blinkr jako myšlenka – existuje, ale nikdo ho nepoužívá. Když jedeš podle pravidel, koukaj na tebe jak na nádor.“
ČESKO: „Parkoviště? Není. Sprcha? Ne. Ale zato tady pořád někdo buzeruje, že jó Franto policajte“
A co dál, Olafe?
„Nevím. Zítra možná Bratislava. Možná Lyon. Možná konec. Ale to je jedno. Důležitý je jet. Protože když stojíš moc dlouho, začneš myslet. A když začneš myslet, tak začneš ztrácet čas.“
„Ale většina mužů naštěstí nejsou spisovatelé nebo dokonce řidiči kamionů a někteří muži – mnoho mužů – bohužel nejsou nic.“
Epilog –
Když odjel, zůstalo po něm ticho, které něco vážilo. Na stole stál kelímek od kafe, v hlavě pár vět, které nemají být citáty, ale zpovědi.
Tenhle chlap není hrdina. Je to unavený anděl naftové civilizace, který se nebojí být sám. Ne proto, že by chtěl – ale protože si to vybral.
A jedna věta, co by měla být na ceduli u každé pumpy:
„Pokud chceš řídit Ferrari, neřiď se radami řidičů Dacie.“
Olaf Tydýt
