KAMIOŇÁCI – bonus

Tři odstíny jednoho krásného dne – 1. odstín první, úterý ráno :  ČERNÁ

 

… parkoviště na A 4, Belgie poblíž Neufchateau – 350 km do Calais …

Je 6:00 hod. – zazvoní budík a za chvíli zavoní první kafčo … pohoda časného rána, všedního dne, vyčistit zuby, opláchnout hubu, mokrou rukou prohrábnout pár posledních vlasů …. voda už vře, kafčo je zalité a krásně voní, přidáš ještě vůni Marlborky, kukneš na čerstvé zprávy z domova, odepíšeš na pár zpráv od kamarádů a přátel, dáš si ještě jednu cigaretu, usteleš lůžko a pomalu se oblíkáš do pracovních kraťasů, venku vychází sluníčko, je docela fajn … obejdeš kamion dokolečka dokola – nádrže nepoškozené, plachta v celku, otevřeš pro jistotu zadní dveře na návěsu … a kuk na tebe dva Somálci vysmátí jak leča, sedí v pohodě na stohu dřevotřísky a řehní se ti do ksichtu …. pokyneš jim – „down away“, taky s úsměvem, Somálci kroutí hlavou z leva do prava no, no …. vytáhneš mobil a říkáš „call of police“ … teprve pak si posbírají baťohy, deky a pitíčka a stále s úsměvem slezou dolů, dám jim na snídani a na cestu do nejbližšího křoví každému dva tik-taky aby se nepřežrali a byli schopní zase vylézt nějakému jinému hňupovi do návěsu ….

… až pak jsem si uvědomil, že mi na nakládce v Bratislavě nechali na paletách se stánky na výstavu v Londýně velké papíry s cílovou stanicí, jasná pozvánka do mého bezplatného autobusu  – viz foto

… nedá mi to – roztáhnu plachtu a prolezu celý náklad …. dobrý …. další fotky

… pak o tom cestou přemýšlím a vzpomínám na svou první cestu do UK, bylo deštivé ráno, já zastavil asi 100 km od Doveru na úzké cestě za nějakou vesnicí u kraje, a protože máme volant vlevo – říkám si ani nebudu vylézat z kabiny a vyčůrám se ze schůdků …. otevřu dveře a vidím jednoho černého jak stojí vzadu u návěsu a druhému čouhá hlava z plachty, vylezl úplně ven, za ním třetí a ještě čtvrtý … čurání se mi úplně zarazilo a než jsem se probral už zmizeli v přilehlém lánu obilí … práskl jsem do koní a hybaj rychle na vykládku … tam se mi jen Poláci smáli, když viděli tu lochnu na plachtě – “ Ty jezdíleš s emigrantami kurwa, prawda ?“ …. díru jsem zalepil, ale ta čouhající černá hlava z plachty mi v hlavě zůstala asi navždy ….

 

… tož tak … další dva odstíny tohoto obyčejného úterka – posléze …

 

… Váš Olaf – Kulatá lopata – Tydýt …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *